6.den - čtvrtek 4.7.2024
Po čtyřech podmračených dnech by se dnes konečně mělo vrátit léto a sluníčko a při ranním pohledu z balkónu to vypadá celkem nadějně.
Autem tentokrát přejíždíme pouze kousek do Finkenbergu, kde jej ostavujeme u dolní stanice lanovky Penkenbahn. Tady to sice vypadá opět beznadějně šedivě, ale věříme optimistické předpovědi počasí a kupujeme třídenní Zillertal Activcard, která nám každý den ráno za pomocí lanovek pomůže s řádnou porcí výškových metrů na začátku výšlapu. Hned vzápětí vyjíždíme o více jak tisív výškových metrů výše na vrchol Penken. Může si tu užít několika restaurací, parádního dětského hřiště a samozřejmě také parádních výhledů, jednu vrstvu oblačnosti jsme překonali lanovkou, ale i nad hlavou máme prozatím spoustu dalších mraků. I tak jsou ale výhledy úžasné.
Naše ambice jsou ale vyšší, než se jen pokochat výhledy od horní stanice lanovky a pohrát si na úžasném hrišti a tak se vydáváme na necelé čtyři kilometry vzdálený vrchol Wanglspitze do nadmořské výšky 2400 metrů nad mořem. Stoupání je vcelku pohodové a cestou se otevírají stále krásnější pohledy na konec Zillertalského údolí nad nímž se v dálce třpytí ledovec.
Závěr stoupání je přeci jen trošku prudší, ale i to v pohodě zvládáme a krom fantastických panoramat si za odměnu dopřáváme i provotřídní rakouské medvídky Haribo :-)
Po krátkém odpočinku zahajujeme zvolna sestup zpět k horní stanici lanovky.
Některé pohledy jsou v podstatě kyčovitou reklamou na rakouské Alpy.
Oblačnost se čím dál více rozpouští a chvilek se sluníčkem přibývá, snad jde o příslib i pro dny příští.
Opět nemůže chybět krátká zastávka na opravdu parádním hřišti, tohle rakušáci prostě umějí.
A přes sjezdem zpět údolí ještě pár prosluněných pohledů na přehradu Stillup po jejimž břehu jsme se procházeli včera.
Pak už nás čeká jen přejezd zpět na hotel do Hippachu, večeře a tradiční večerní promítání.